Škola základ života

Všechno, co pravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Kniha R. Fulghuma mi připomíná směr českého školství podle některých „expertů“. Proč ji tedy navštěvovat, když nás jen zbytečně stresuje a zatěžuje nesmysly?

V poslední době nacházím napříč různými médii rozhovory s „experty“, kteří mají potřebu se vyjádřit ke stavu českého školství. Záměrně jsem slovo expert dala do uvozovek, jelikož u některých pochybuji, že vůbec za svou praxi viděli školní třídu. Proč ovšem dostávají tolik prostoru se veřejně vyjadřovat a většinou kritizovat český školní systém? Doteď jsem nenašla nikde rozhovor s obyčejnou českou učitelkou s třiceti lety praxe. Možná by na celou věc měla úplně jiný názor. A to se zřejmě nehodí.

Otázkou tedy je, k čemu nám škola vlastně je, když vše, co dělá, je špatně. U základní školy bohužel nemáme na výběr, ale střední a vysoká škola už je dobrovolná. Tudíž ji nemusí navštěvovat ti, co o studium nemají opravdový zájem. Mohou jít rovnou do práce. Že bychom se neměli učit to, co nás nebaví? Skvělý nápad. Mně třeba strašně nebavila fyzika a chemie. Říkala jsem si, že nechápu, k čemu mi to v životě bude. Mohla jsem místo toho navštěvovat hodiny sexuální výchovy či přípravu na porod, jelikož to bych určitě v budoucím životě využila mnohem víc. Jenže škola mi tyto předměty prostě nějak nenabídla. Bohužel však fyzika a chemie patří k všeobecnému přehledu, a pokud se chci považovat za vzdělaného člověka, tak se budu muset holt kousnout a něco pro to udělat.  Znalosti nám učitel sám do hlavy nenalije, jak si někteří myslí.  A není to o tom, že by se nesnažil. Pokud nebudu chtít já sama, nikdy se nic nenaučím.

Neustále se tady polemizuje o inovaci ve školství. Prošla jsem školou bez interaktivní tabule, bez internetu, bez kopírky a dalších vymožeností. Měli jsme osnovy, jedny učebnice, pero a sešit. Škola mi dala jasný signál, že si nebudu dělat jen to, co chci. Že v životě to tak také není. Že se musím podřídit většině, dělat i ty věci, které mne nebaví, dodržet nějaký časový harmonogram, umět se soustředit na daný problém, či dokázat vyřešit neshody v kolektivu. Dnes se hledají možnosti, jak žáky zaujmout, aby je to hlavně bavilo a nic se nemuseli učit. Ale pokud se oni sami nebudou chtít něco dozvědět, tak je úplně jedno jakou formou jim ty informaci bude učitel předávat.  Pokud se tu bude stále více opakovat, že škola je v podstatě k ničemu a učitelé nestojí za nic, asi to nedopadne dobře…