Učitelé jako snadný terč
Stále častěji čtu články o tom, jak učitelé v dnešní době přetěžují své žáky. Vlastně jsem ještě nenarazila na článek, který by naopak učitelům děkoval za jejich velmi náročnou práci. Komu z nás se stalo, že by ze dne na den měl změnit svůj způsob práce? Asi nikomu. A pokud ano, určitě nejprve prošel hromadou školení, než se pustil do inovací. Všiml si někdy někdo, že pokud si učitel něco nezaplatí, tak to prostě nemá? A stejné je to i s různými školeními. Žádné další vzdělávání pro učitelé není zdarma třeba v rámci nabídek MŠMT. Takže učitel byl loni vhozen do vody ze dne na den. Dělal co mohl. Pokud měl doma vlastní notebook, super! Pokud ne, zkusil si půjčit ve škole. Pokud nebyl ani tam, tak smůla. Šel si koupit za své peníze nový, aby mohl vzdělávat dál své žáky. Většina učitelů již dnes prošla školením, jak učit přes obrazovky a dostala notebooky. Jenže pořád máte na druhé straně děti! A o tom co celé je. Učitel je vlastně v pasti celého systému, který se snaží udělat pro své žáky maximum. Někdy to jde, jindy ne. Jsou to jen lidé. Stejně jako my. Máme tady také dobré i špatné doktory, právníky, úředníky, soudce... Někomu práce přes PC může vyhovovat méně a někomu to prostě nesedne. Když nějakou práci děláte třeba 30 let a najednou vám někdo řekne, že to budete dělat jinak, bude to dlouhá cesta k tomu, abyste v tom byli perfektní. Jenže v mediích se často dočtu, že učitelé by měli být perfektní hned. Kdo z nás to umí? Já třeba ne. Učení je také o spolupráci rodiny a školy. Trochu se zapomíná na to, že pokud tahle symbióza úplně nefunguje, tak to především odnese dítě. Učitel prostě není kouzelník. To je stejné jako s lékařským doporučením. Dostanu předpis na léky, které mě mají uzdravit. Pokud je ale nebudu brát, těžko se můj stav zlepší. Taky musím spolupracovat. Ve většině článků vystupují s názory experti ze soukromých škol. Jenže tam si své dítě dá motivovaný, majetný rodič. Na státní školu dochází děti ze všech sociálních vrstev bez rozdílu. A vrcholem všeho je bezohlednost některých rodičů, kteří v dnešní složité době nechápou, že učitel má i svou rodinu. Není to řádová sestra v celibátu. I učitelé mohou být nemocní, mohou mít děti v karanténě. A ano pak tady vyvstává otázka, kdo a jak má učit, když je učitel doma? Dejme si ruku na srdce a přiznejme si otevřeně, kdo doma maká, když má OČR nebo má neschopenku. Jasně, práce některých z nás jednoduše počká, nebo zaskočí kolega. Jenže ve škole každé ráno v 8:00 sedí ve třídě cca 20 žáků a ti nepočkají. Kolik rodičů by asi podávalo žalobu, kdyby děti dorazily na výuku, až učitel bude zase fit. Školy dělají maximum, aby naše děti měl alespoň, kdo hlídat. Škola nemá žádné učitele navíc pro případ, že někdo chybí. A pokud má, daná osoba musí odučit vše.
Jsem učitelka a zároveň rodič. Vím, jaké úsilí stojí za jednou vyučovací hodinou s 20 žáky ve třídě nebo u PC, aby to zajímalo minimálně polovinu z nich. Vážím si každého učitele, který se dokázal velmi rychle přeorientovat na online výuku bez podpůrných materiálů a školení, jak takto učit. Nemluvím o školení o technickém vybavení programu. Ale co s těmi žáky u té obrazovky konkrétně dělat. Neexistuje žádná metodika. Vážím si práce vedení školy, které se v současnosti změnilo na krizový management a zároveň 1x týdně na praktického lékaře. Pro naše děti dělají učitelé v tuto chvíli maximum. A že to není dokonalé? Kdo z nás je dokonalý...
Tereza Dufková
Kovidová nadváha
Děti tloustnou. Prý za to může pandemie koronaviru. Není to ale spíš o rodině? Přeci já jako rodič můžu hodně ovlivnit to, co mé dítě bude jíst a kolik hodin stráví u počítačových her. Nebo i to mi kovid diktuje?
Tereza Dufková
Turista alias obtížný hmyz
Počasí zrovna moc nepřálo, tak nás napadlo, že bychom si vyrazili s dětmi na Pražský hrad. Každý Čech přeci musí alespoň jednou za život navštívit kromě hory Říp i hrob Karla IV.
Tereza Dufková
Právo hýbe světem
V poslední době mne překvapuje, kolik lidí kolem mne má perfektní právní povědomí o tom, co kdo smí a nesmí. Jakoby už nezáleželo na ničem jiném. Kam až to může zajít?
Tereza Dufková
Je to fér?
Mají dva měsíce prázdnin, neustále volno o vedlejších prázdninách a pracovní dobu 4 hodiny. A opět se jim zase bude přidávat? To je nehoráznost! Opravdu je to tak nefér, jak to vypadá?
Tereza Dufková
Škola základ života
Všechno, co pravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Kniha R. Fulghuma mi připomíná směr českého školství podle některých „expertů“. Proč ji tedy navštěvovat, když nás jen zbytečně stresuje a zatěžuje nesmysly?
Tereza Dufková
Co tedy rodič opravdu chce?
Donedávna jsem si myslela, že škola je především vzdělávací instituce. V poslední době se začínám přiklánět k tomu, že výuka už není primární funkce většiny škol. Učitelé na učení nemají čas.
Tereza Dufková
Nulová kampaň
Jsem očkovaná. Přesto mi tady stále chybí alespoň nějaká mediální kampaň na podporu očkování, která by vysvětlovala všechna pro a proti. Zatím to je jen nicneříkající válka odborníků, lékařů a politiků.
Tereza Dufková
Maturita za docházku
Studenti chtějí opět úlevy u maturity. Jakou pak tedy maturita bude mít vypovídací hodnotu, když k jejímu složení bude za chvilku stačit číst, psát a počítat? Moje děti ji pak zřejmě dostanou už jen za řádnou docházku.
Tereza Dufková
Když dva dělají totéž, není to totéž
Asi každý z nás má alespoň minimální povědomí o tom, co se dělo v minulosti. Pocit je jedna věc, ale fakta druhá. Opravdu je „neočkovaný“ ve stejné situaci jako tehdy Židé?
Tereza Dufková
Očkovat či neočkovat?
Jako svědomitý rodič jsem nechala své ratolesti naočkovat všemi povinnými vakcínami, a i některými navíc. Dělám maximum, abych ochránila jejich zdraví jako každá máma. Ale očkovaní na Covid-19?
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1055x